Úvod » Ovocné netradiční rostliny » Drobné plody, bobuloviny » Toyón - Heteromeles arbutifolia
Heteromeles je jedna z našich vůbec nejoblíbenějších neobvyklých dřevin, co nám svět nabízí. Splňuje totiž všechna kritéria, která pro nás činí rostlinu zajímavou! Je stálezelená, velmi dekorativní, u nás zcela neznámá, nese jedlé plody a je dostatečně odolná v teplejších oblastech Česka.
Heteromeles arbutifolia, známý pod lidovým jménem „toyón“ nebo také „Christmas berry“, pochází z Kalifornie a extrémně krajního JZ Oregonu, kde roste jako součást biotopu zvaný chaparral (něco jako středozemní makchie a garrigue) a suchých lesních oblastí. Tento stálezelený keř až menší strom dorůstá výšky 2 až 5 metrů a je ceněn pro svůj hustý habitus, lesklé, pilovité listy a nápadné, červené plody, které dozrávají na konci podzimu a během zimy zůstávají na rostlině. Listy velmi připomínají planiku, květy zase připomínají jeřáb a prozrazují, že rostlina pochází z čeledi růžovitých.
Je to velmi přizpůsobivá rostlina. Nejlépe prospívá na plném slunci až v polostínu a v dobře propustné, sušší půdě. Je tolerantní vůči suchu, po zakořenění vyžaduje jen minimální zálivku. V našich podmínkách prosperuje v chráněných oblastech. Naše pokusy s touto rostlinou sahají už do roku 2019, odkdy máme venku naši nejstarší rostlinu a postupně jsme jich vysázeli více. Listy a mladé letorosty mohou začít omrzat při teplotě cca pod -16°C, tedy podobně, jako třeba bobkovišně. Dřevo vydrží mrazu více.
Bobule jsou jako sytě červené, lesklé jeřabiny a sice jsou za syrova mírně trpké, ale tradičně se z nich připravují želé či omáčky. Plody na keřích zrají pozdě na podzim a vydrží klidně i do půlky zimy. V minulosti byly využívány i původními obyvateli pro léčebné účely. Kromě dekorativního a užitkového významu je toyón v domovině důležitou potravou pro ptactvo a další volně žijící živočichy.
Heteromeles byl dokonce přeřazen do rodu Photinia, tedy patří v podstatě mezi blýskalky. Je pro nás ale natolik signifikantním druhem, který jsme kdysi tak sháněli, že jej, tak trochu rebelsky, nazýváme stále svým vlastním rodem :).