Sabal x brazoriensis

Poměrně nedávno objevený hybrid přírodního původu, který byl objeven roku 1990. Vznikl zkřížením druhu Sabal minor a S. palmetto, ačkoliv některé zdroje uvádí jako druhého rodiče S. mexicana, přičemž doposud není rodičovství zcela jednoznačné. Jedná se tak o poměrně robustního křížence, který zdědil mohutnost po stromovém, vzrůstném sabalu a zkombinoval odolnost obou rodičů. Odolnost listu se pohybuje až kolem -16°C, což v únoru 2021 ověřil například pěstitel Tony Cerbone v Dallasu, kde po likvidační vlně mrazu přežily tyto i některé další sabaly bez poškození listů. Stává se tak fascinujícím kandidátem pro experimenty i u nás a může se tak řadit k nejodolnější palmám, vhodným k výsadbě do země v našich podmínkách. Samozřejmě s eventuální zimní ochranou při teplotách pod -15°C.

Tento hybrid dorůstá kolem 5 až 7 metrů s listy až 2 m velkými, patří tedy spíše k nižším palmám. Pěstuje se poměrně snadno, dokáže odpustit i začátečnické chyby. Díky jeho původu a původu rodičů, snese vlhká ale naopak i suchá léta. Vyžaduje slunné, záhřevné stanoviště, kde bude v noci sálat teplo z přilehlých zdí, kamenů, zídek, aj. V nadsázce lze říct, že si potřebuje přes léto nabít baterii, aby se správně vyvíjel a přežila v pořádku dlouhou zimu. Při zimování v interiéru snese paradoxně i tropické zimování (pokojová teplota), což je přednost rodu Sabal obecně. Vhodné je ale určitě spíš chladnější zimování v teplotách 1 až 10°C. Pokud zimujeme při teplotě kolem nuly, měla by rostlina v květináči mít spíše suchý substrát.
Tomuto druhu několik let trvá, než začne růst do výšky. Potřebuje si zadělat na pořádnou základnu kmene, nemusíme se tak obávat, že nás palma během několika let „vystěhuje“.