Lichořeřišnice hlíznatá - Tropaeolum tuberosum - Mashua

POPIS

Mashua je velmi zajímavá hlízovitá zelenina, která se pěstuje především ve vyšších polohách jižní Ameriky

Rostlina vytváří poléhavé stonky, podobně jako známější a u nás často pěstovaná lichořeřišnice větší. Nať je ale mnohem menší a kratší. Rostlina je celkově i velmi dekorativní, vykvétá množstvím zajímavých trubkovitých květů, avšak velmi pozdě, většinou až v říjnu - listopadu. Lodyhy na podzim odumřou a rostlina se do dalšího roku přechová ve formě podzemních hlíz, které mají krásně lesklý povrch a barvu od žluté, zelné, černé, až po bílou. Velikost hlíz je zpravidla mezi 5 a 10 cm. Rostlina u nás není bezpečně mrazuvzdorná.

PĚSTOVÁNÍ

Nejzásadnější informace u mashuy, podobně jako u oky i uluka je, že je to krátkodenní rostlina. To znamená, že vytváří hlízky až poté, kdy je den už poněkud krátký (kratší než noc), zpravidla tedy od září.

V březnu a dubnu si předpěstováváme sazenice z hlízek, a podobně jako rajčata nebo papriky je "rychlíme" doma za oknem, pokud máme skleník, kde už nemrzne, tak tam. V květnu bychom měli mít pěkné sazenice, které můžeme vysadit do volné půdy, která je předem organicky vyhnojená a lehká, kyprá. Pokud bydlíme v chladné oblasti, kde přicházejí první mrazíky velmi brzy, nebo chceme mít jistotu alespoň nějakého výnosu, můžeme velmi dobře pěstovat rostlinu v dostatečně velké nádobě s kvalitní zeminou.

Při pěstování ve volné půdě vysazujeme rostliny ve sponu nejméně 40x40 cm. Dbáme na odplevelení záhonů a dostatečně zavlažujeme. Pokud jsou sucha a ohromná vedra, můžeme rostliny jakýmkoli způsobem trochu zastínit, např. tenkou bílou netkanou textílií. Rostliny totiž nemají rády teploty nad 32°C a nad cca 35°C již trpí.

Při pěstování ve skleníku či foliovníku ve volné půdě nebo nádobě opět dbáme na to, aby se skleník nepřehříval, i když v přízemní vrstvě to problém nebývá.

Pěstujeme-li rostliny v nádobě, můžeme je pěstovat jak venku, tak ve skleníku. Optimální je, nechat je od května do konce září venku a poté přenést do skleníku, foliovníku apod. Nutné to však není, nehrozí-li zrovna mrazíky.

SKLIZEŇ A VYUŽITÍ

Jak už bylo řečeno, rostlina je krátkodenní a je tedy nutné sklízet po narostení hlízek, které se teprve začínají vyvíjet od září. Vyvíjejí se ale rychle a tak již na konci října je sklizeň možná, hlízky nicméně budou ještě malé. Zcela ideální ale je, pokud rostlinu necháme až do konce listopadu, či dokonce do počátku prosince. Rostliny jsou nízké a tak se dají i ve volné půdě před prvními brzkými mrazíky, které by zbytečně zkrátily vegetační dobu rostliny, dobře chránit. V nádobě nebo ve skleníku se proti mrazíkům samozřejmě chráni ještě mnohem lépe. Čím déle udržíme nadzemní část na živu, tím větší bude sklizeň. Od konce listopadu již i v domovině běžně rostlině umrzá nadzemní část, stejně tak už pravděpodobně bude nadzemní část umrzlá v našich podmínkách, což vůbec nevadí. I po omrznutí necháme rostlinu ještě v zemi alespoň 2 týdny. Pouze, pokud by hlásili silné mrazy pod -7°C a několik nocí po sobě - že by hrozilo promrznutí půdy - v tom případě hlízky vykopeme a provedeme sklizeň. Takovéto teploty však bývají až od konce listopadu a v tu dobu už by hlízky měly být dostatečně veliké.

Hlízy Mashuy mají za syrova jemně štiplavou chuť, podobné řeřiše, či právě lichořeřišnici větší. Není však tak nepříjemně ostrá, lze ji přirovnat k ředkvičkám. Peprnost se po tepelné úpravě vytrácí. Kuchyňské využití mají obrovské, kromě vaření se i pečou a smaží, vhodné jsou do zeleninových salátů.

Jedlé jsou i listy a celé mladé výhonky, které se přidávají do salátů a nebo se celé vaří na způsb špenátu.

Ve vlhkém písku při teplotách těsně nad nulou vydrží hlízy dlouhé měsíce a nejspíše i roky.

NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ