Hruškovec - Persea borbonia

Po této rostlině, původem z vlhkých oblastí jihovýchodu USA, jsme se dlouho sháněli. Pro milovníky stálezelených rostlin je to jeden z jakýchsi svatých grálů, neboť vypadá velmi exoticky a na to, že je stálezelená, je velmi odolná! Persea borbonia je endemická v nížinách v Texasu, Arkansasu, Louisianě, Floridě, Mississippi, Alabamě, Georgii, Jižní Karolíně a východní Severní Karolíně. Malé izolované populace lze nalézt v pobřežní Virginii a nejseverněji dokonce až poblíž státní hranice Marylandu a Delaware. V ideálních podmínkách dorůstá velikosti velkého keře nebo až malého stromu (až 15 m), ale v horších podmínkách jde spíše o nižší keř. Má stálezelené, kopinaté listy, které jsou asi 7-15 cm dlouhé, jsou uspořádány střídavě a při rozdrcení vydávají příjemnou kořeněnou vůni. Plodem je modrá nebo černá peckovice, velká asi 1-2 cm s kulatou peckou. 

Rostlina je z rodiny avokáda (Persea americana), přičemž je zkoumána pro potenciál hybridizace s avokádem, která by mohla zajistit avokádu výrazně vyšší mrazuvzdornost. Rovněž se zkoumá jako možná podnož pro roubování avokád. Plody Persea borbonia jsou však de facto nepoživatelné. Listy se však suší jako koření, které trošku připomíná vavřín, s nímž je rostlina rovněž příbuzná (čeleď vavřínovité - Lauraceae).

Persea borbonia přirozeně roste v oblastech s teplým a vlhkým létem a relativně mírnými zimami, ale na severu svého areálu se setkává s mrazy, které občas klesnou pod -20°C a i na jihu areálu teploty občas klesnou pod -15°C. Z pokusů zejména v USA se pěstitelům podařilo zjistit, že je rostlina odolná nejméně vůči dvacetistupňovým mrazům. Při teplotě hluboko pod -20°C může omrzat nadzemní část, ale rostlina rychle regeneruje od kořenů. V každém případě je lepší rostlinu zamulčovat pro případ silných holomrazů. Druh se nejčastěji objevuje na okrajích bažin, ale je natolik přizpůsobivý, že v přírodě roste i v lesích, na okrajích polí, v remízkách a v extrému dokonce i v sušších písčitých oblastech a na písečných dunách. Toleruje tedy různé typy půd a vlhkostních poměrů. V horších podmínkách však tvoří menší tělo.

U nás tento hruškovec pěstujeme nejlépe v polohách chráněných před severními větry a před ostrým zimním sluncem, tedy v tzv. zimním stínu. Zdá se ale, že rostlina vydrží i celoročně osluněné stanoviště, dle pokusů kolegů v USA. U nás ji budeme již brzy testovat na různých stanovištích.