Zmijovec pivoňkolistý - Amorphophallus paeoniifolius

Zmijovec je velmi oblíbená a bizarní rostlina. Celkově do rodu zmijovec patří asi 200 druhů, z nichž některé jsou velmi významné i hospodářsky a z jejich hlíz se mele mouka na výrobu jídel, nebo se hlízy přímo smaží a vaří.

To je přesně případ tohoto hospodářsky asi nejdůležitějšího druhu. Zmijovec pivoňkolistý je tropická hlízová plodina pěstovaná především v Africe, jižní Asii, jihovýchodní Asii a na tropických pacifických ostrovech. Díky svému produkčnímu potenciálu a popularitě jako zelenina v různých kuchyních může být pěstována jako tržní plodina.

Rostlina kvete každoročně kolem začátku období dešťů. Poupě vyroste přímo z hlízy jako purpurový výhonek a později vykvétá purpurovým květenstvím. Samčí a samičí květy jsou na stejné rostlině a květenství. Horní část je zodpovědná za vylučování hlenu, který vydává hnilobný, štiplavý zápach, který se používá k přilákání opylujícího hmyzu, střední část květenství obsahuje prašníky a báze květenství obsahuje samičí orgány. Samčí květy jsou aktivní první den květu, kdy štiplavý zápach vtáhne opylující hmyz dovnitř a květenství se zavře a zachytí na noc, aby se pyl usazený na hmyzu přenesl na blizny. Další den již samičí květy nepřijmou pyl, samčí květy ale začínají kvést a květenství se opět otevírá. To umožňuje, aby pyl ulpíval na nově se objevující hmyz, aby opyloval jiné květy, a zároveň brání pylu ze stejného květenství, aby nedošlo k příbuzenskému křížení. Za 24–36 hodin, po prvním rozkvětu květenství, se samičí květy začnou vyvíjet v červené bobule, které dozrají za několik měsíců. Květ kvete asi pět dní a při kvetení dokonce vydává teplo, aby lépe rozprostřel vlastní zápach.

Z rostliny se konzumuje hlíza, která může dorůstat až monstrozních rozměrů o váze až v desítkach kilogramů. Obvykle se konzumuje jako rozmačkaná nebo smažená nebo přidaná do kari. Lokálně se jedí i zelené listy a stonky se vaří také jako zelenina. Někteří ji upravují tak, že vytvoří pastu s hydrogenuhličitanem sodným (jedlou sodou) a vodou, aby se odstranily "jehličky" šťavelanu vápenatého. Pastou se plní bochánky a vaří se s vodou obsahující jedlou sodu, poté se voda vyleje. Bochánky se pak nakrájejí na kousky a spojí se s čerstvou česnekovou pastou a mosdengem (pikantní pasta ze sušených ryb/krevet a chilli). Listy a stonky se také jedí tak, že je nasekají na kousky a smaží. V indické medicíně a je rostlina doporučována jako lék ve všech třech hlavních indických léčebných systémech: Ajurvéda , Siddha a Unani.

Pěstování je poměrně jednoduché, základem je hlíza, která dorůstá po několika letech i do desítek centimetrů průměru. Hlízu pěstujeme v zavlažovaném substrátu od jara do podzimu, a to buď v květináči, nebo ve volné půdě venku v polostínu. Zjara, po zasazení hlízy, zmijovec velmi rychle vytvoří obrovský list (velikost úměrná velikosti hlízy), který během několika týdnů doroste do finální velikosti a zhruba půl roku zůstává stejný. Během této doby rostlinu přihnojujeme nejrůznějšími hnojivy, počínaje organickými až po minerální s obsahem dusíku i fosforu a draslíku. Poté k podzimu rostlinu přestaneme zavlažovat, list zežloutne a začne usychat. Pokud máme rostlinu venku, vyjmeme na podzim hlízu a uskladníme v relativním suchu a teplotě nad 10°C. Pokud máme rostlinu v květináči, můžeme ji tam ponechat a substrát přestaneme zalévat. Možné je i ponechání hlízy ve volné půdě, u nás se několikrát podařilo hlízu přezimovat ve volné půdě, ale lze to provést jen za předpokladu, že nepromrzné půda do hloubky hlízy, tzn. půda musí být zamulčovaná a v případě holomrazů musíme něčím nahradit sněhovou přikrývku - polystyrenovou deskou či navýšením mulče.