Trachycarpus takil

"Munsiyari" je název nejbližšího městečka poblíž místa výskytu mateřských palem. Místo se nachází v severovýchodní Indii, ve státě Uttarakhand, v rámci nejsevernějšího bodu (palmařům již známého) průsmyku Kalamuni, ve výšce přibližně mezi 2200 a 2400 metrů nad mořem, kde se nachází malá populace takilů v kopcích nad tímto městečkěm. Klima je tam celkově skutečně chladnější, než u nás. Průměrné letní teploty v Munsiyari jsou kolem 13°C v noci a kolem 19-20°C ve dne, přičemž jen a pouze za červenec statisticky naprší přes 600 mm, což je celoroční úhrn pro ČR. Typické zimy jsou chladné, velmi bohaté na sníh a déšť, s průměrnými minimálními teplotami v lednu kolem -7°C (např. v Praze je to -3°C!) a přes den kolem +5°C, přičemž tento poměrně velký rozptyl mezi dnem a nocí je způsoben především absencí nízké inverzní oblačností. Celoroční srážky zde činí v průměru asi 2700 mm. Jde pravděpodobně o vůbec nejdrsnější přiozenou lokalitu, ve které se vyskytuje jakýkoliv Trachycarpus na světě! 

Velmi vzácný a ohrožený druh, pocházející z Himálaje, konkrétně z regionu Kumaon v severozápadní Indii a západním Nepálu. Vyskytuje se ve velmi vysokých nadmořských výškách, pravděpodobně vůbec nejvýše ze všech trachykarpusů, a to až do 2700 m n. m. Dorůstá až kolem 15 metrů, v domovině mu počasí často nedovolí vytvořit suknici ze starých listů, vítr, déšť a sníh jim staré listy strhává. Ale v kultivaci v teplejším klimatu, si suknici starých listů nechává, jako třeba na prastarém exempláři v botanické zahradě v Římě, od kud pochází mnoho fotek tohoto druhu. V mládí, když začíná tvořit kmínek, je báze kmínku často křivá a vychýlená, rostlina se jakoby plazí, aby v prvních letech života vytvořila srdce kmene blíže zemskému povrchu, což mu pomáhá přežit docela drsné podmínky v domovině, jako jsou silné mrazy a větry, ale i fakt, že roste na neuvěřitelně strmých skalách. Časem se kmen vyrovná a začne růst opět vzhůru a z původního plazivého kmene zůstane jen jakási „pata“. Rozlišit jej v dospělosti od fortuneie není na první pohled snadné, pokud nevíte co hledat, ale rozdíly tam jsou. Již i třeba vyklíčený semenáček T. takil má první klíční lístek pouze 2 „žebra“, zatímco T. fortunei má „žebra“ 4. Listy T. takil jsou až 120 cm široké a sytě zelené. U starších kusů je dobrým rozeznávacím znakem kmen, který je neomylný. Zatímco fortunei má hustá, jemná a dlouhá vlákna, která mohou působit jako jakési vlasy a nejpatrnější jsou u srdce palmy, kde proti světlu odstávají, tak u takila uvidíte proti světlu u srdíčka palmy něco jiného, krátká vlákna, tak krátká, že ani neodstávají, místo vláken se tvoří mezi řapíky a vrstvou vláken uvolněná plsť. Místo vláken jsou vidět jen spíše takové „cucky“ vláken srostlé až do jakýchsi provázků.

Trachycarpus takil patří mezi nejodolnější palmy, ne-li vůbec nejodolnější. Určitě je to jedna z nejlepších palem do středoevropských zahrad, neboť snáší mrazy, které pravděpodobné předčí i T. fortunei. A nejen to, tato palma je zvyklá na chladné, vlhké a drsné zimní počasí. Je jen poměrně složité sehnat opravdový Trachycarpus takil. Na trhu obíhalo více zdrojů tohoto druhu, ale hlavně z počátku introdukce se jednalo o záměny za jiné druhy. Bohužel však řada pěstitelů, kteří se dál o druh nezajímali a jejich palmy začaly plodit, dodala po letech opět do oběhu palmy nepravého a leckdy nejasného původu. Praví „takilové“ se na evropský trh dostali až jako semena v roce 2008 z výpravy Martina Gibbonse. Sami jsme zakoupili po roce 2010 několik kusů palem Trachycarpus takil z různých zdrojů, ale pravý takil byl jen jeden.