Remusatia vivipara

V honu na zajímavé, tropicky vzhlížející, velkolisté rostliny, vhodné do banánovníkových záhonů, zejména jako podsadba pod Musa basjoo apod., jsme se pustili do rodu Remusatia, což je v podstatě hlíznatá, na zimu zacházející forma alo(a kolo)kázií. Remusatia vivipara je tedy neobvyklá tropická hlíznatá rostlina z čeledi áronovitých (Araceae), pocházející především z jihovýchodní Asie, kdy zasahuje až do jihočínských provincií a na Tchaj-wan, kde roste do výšek kolem 1500 metrů. To, a ještě fakt, že na zimu zatahuje, z ní činí zajímavou volbu pro pěstování i u nás ve volné půdě, ale pouze v zazimovávaných banánovištích, kde nepromrzá zem. V přírodě roste ve stinných a vlhkých tropických a subtropických lesích, kde se přirozeně množí pomocí vzdušných hlízek – drobných vegetativních výběžků, které se tvoří na řapících a mohou být rozšiřovány např. zvířaty. Rostlina vyrůstá z podzemní hlízy a tvoří nápadné, srdčité listy s voskovitým povrchem, které jsou ozdobou každé sbírky tropických rostlin. Listy jsou velké asi 20-40 cm a celá rostlina obvykle nepřesahuje výšku 60 cm. I když kvete zřídka, její květ je typický pro áronovité – drobný klas (spadix) obalený nápadným toulcem. Plody se tvoří vzácně, hlavní způsob množení zajišťují vzdušné hlízky.

Nejlépe se jí daří na stanovištích s rozptýleným světlem až v polostínu, v humózní, dobře propustné a stále mírně vlhké půdě. Nesnáší přemokření, ale potřebuje pravidelnou zálivku během vegetace. V chladnějších podmínkách na zimu zatahuje a přechází do klidového stavu – v této době je možné ji kromě přezimování ve volné půdě i vykopat a za sucha pohodlně uskladnit ve sklepě. Lze ji úspěšně pěstovat i jako pokojovku.