Parkinsonie pichlavá - Parkinsonia aculeata 

Parkinsonie pichlavá je mimořádně přizpůsobivá rostlina, pocházející z rozsáhlé oblasti od jihozápadu USA přes Mexiko až do Střední Ameriky. Vyskytuje se od nížin až po hory a roste od mokřin až po suché skalnaté a písčité půdy na vápencových podložích. Snáší jak tropické a subtropické klima, tak i teplejší mírné klima. Pokusy s pěstováním ve střední Evropě jsou úspěšně hlášeny například v zahradách z teplých poloh Rakouska.

V přírodě parkinsonie dorůstá obvykle do výšky 5 až 8 m, jen zcela výjimečně až 20 m. V sušších oblastech roste jako keře tvořící neproniknutelné houští nepřevyšující výšku 4 m. Jeho kmen, vyrůstající z mělkého a rozvětveného kořenového systému, obvykle nebývá širší než 40 cm a má hladkou, zelenohnědou kůru. V záhybech větví jsou jednoduché nebo párovité trny až 3 cm dlouhé. Dvojnásobně sudozpeřené listy bývají dlouhé 20 až 40 cm, mají ploché křídlaté vřeteno (pokračování řapíku) z kterého vyrůstá na krátkých řapíčcích až 50 párů úzkých drobných lístků. Lístky brzy opadávají, snižují tím v suchém období výpar vody, fotosyntézu dále zajišťují pouze holá vřetena listů i zelenavá kůra větví a kmene. Strom je za větru již zdáli rozpoznatelný, jeho listy vlají jako dlouhé stuhy. Květy, asi 2 cm velké, jsou jasně žluté, visící, vonné, pětičetné a oboupohlavné, vytvářející řídké koncové hrozny. Květenství vyrůstající z úžlabí listů jsou tvořena osmi až sedmnácti květy a bývají dlouhá do 20 cm. Plody jsou 5 až 15 cm dlouhé, ploché, žlutavé lusky zaškrcované mezi semeny. Lusky dozrávají za tři měsíce po opylení a obvykle z větví opadají za šest týdnů až rok. Spadané lusky se asi za šest týdnů (podle vlhkosti) rozloží a uvolní semena, při záplavách lusky plavou i čtrnáct dnů a dostávají se tak na zcela nová místa. 

Parkinsonii pěstujeme jako přenosnou rostlinu s chladným i teplým zimováním, ale můžeme se pokusit o přezimování venku. My se o to určitě pokusíme. V tom případě volíme chráněné, ale slunné místo s půdou chudší na živiny, zejména na dusík.