Šácholan velkokvětý - Magnolia grandiflora

Představujeme vám mimořádně zajímavé rostliny z dílny magnoliového mistra Toma Krenitsky z Jižní Karolíny! Za tuto unikátní příležitost děkujeme nejen Tomovi, ale hlavně našemu dobrému příteli, který nám zprostředkoval tuto možnost, nabídnout vám tyto potenciální skvosty. Tom Krenitsky kříží mezi sebou nejrůznější kultivary magnolií, aby získal zajímavé potomstvo. Stojí za ním již řada zajímavých odrůd nejen magnolií, ale i jiných rostlin. Tato unikátní semena, ze kterých vzešly nabízené rostliny, vznikla pečlivým opylováním konkrétních odrůd a jsou předmětem dalšího pozorování, tedy mají vysokou šlechtitelskou hodnotu. Výsledné rostliny tak budou nejspíše velmi zajímavé svou mrazuvzdorností, velikostí květů nebo dalšími morfologickými i genetickými znaky. Tento mezikultivarový hybrid Foothills x Klein se zatím jeví jako hybrid s velmi lesklými, světle smaragdově zelenými listy.

Typická subtropická dřevina, se kterou se můžeme setkat na většině míst středomoří až po jižní polovinu Alp, leč samozřejmě nepůvodně. Původní je dřevina na jihovýchodě USA. Dřevina je však zpravidla plně odolná i v našich podmínkách, zpravidla až do -24°C, přičemž existují méně a více odolné sorty.
Úspěšnému přezimování v našich podmínkách pomůže zajištění zimního stínu a závětří, to znamená, vysadit rostlinu na místo, kde je v létě klidně plné oslunění, ale v zimě, vlivem nízkého úhlu Slunce vůči Zemi bude rostlina ve stínu. V praxi to znamená vysadit rostlinu např několik metrů od nějakého stavení (dům, stodola, garáž, stáje...) na sever od této budouvy, tedy tak, aby stínila od jihu v zimě, až se Slunce skloní. Pokud nemáme žádné takové stavení ve vhodném postavení vůči světovým stranám, vysadíme rostlinu stejným způsobem vůči nějakému (ideálně neopadavému) stromu či celému lesu. Pokud nemáme ani tuto možnost, rostlinu jednoduše na konci podzimu něčím zastíníme, např. netkanou textílií.
Při výsadbě je vhodné přidat několik desítek litrů rašeliny a zpočátku pravidelně zalévat i hnojit např. síranem amonným (tím však pouze od konce května do července). Od konce léta potom draselnou solí.

Z našich zkušeností s pěstováním asi 12 různých rostlin Magnolie grandiflory již vyplývá, že jsou to velmi odolné rostliny, které zvládají i poněkud horší stanoviště (máme je asi na 5 různých stanovištích). Po zimě 2020/21 s nejnižším minimem za 10 let (-17,9°C) neomrzla do dřeva žádná z našich magnolií, pouze část listů potom následně zjara opadala. Hůře zvládají spíše brzké jarní silné mrazy, kdy je třeba v březnu -10°C a dlouho chladná nebo zmrzlá půda, listy se potom vysušují.