Jedle ojíněná - Abies concolor

Když jsme se začali blíže zajímat i o jehličnany, jedle nám nějakou dobu "unikaly". Později jsme "zjistili" že existují druhy s poměrně exotickým vzezřením, kterému vděčí zejména svým delším, ale měkkým nepichlavým jehlicím. Kromě západohimálajského druhu (Abies pindrow) tyto podmínky splňuje ještě jedle ojíněná, jež má krásně modravě ojíněné, relativně dlouhé a na dotyk příjemně měkké jehlice a také její jižnější varieta, jedle Lowova (Abies concolor var. lowiana), která má jehlice spíše zelené.

Jedle ojíněná je relativně rychle rostoucí strom, dorůstající v ideálních podmínkách po mnoha desetiletích až 60 m a dožívající se přes 300 let. Kmen dosahuje průměru 1-2 m. Koruna je kuželovitě věžovitá, u starších stromů pak s plochým vrcholem. Větve tvoří s kmenem pravý úhel. Borka je zpočátku světle šedá, tenká a hladká, později tloustne až na 18 cm a rozpraskává do podélných brázd. Jehlice jsou až 6 cm dlouhé a 2-3 mm široké, šedozelené s modravě stříbrným jíním. Většinou se vyskytují ve dvou řadách, jsou srpovitě prohnuté, směřují vzhůru a jsou příjemně až výrazně vonící. Samičí šišky jsou válcovité, 7-12 cm dlouhé a 3-4,5 cm široké.

Druh je velmi nenáročný, vyskytuje se v amerických státech Colorado, Utah, Nevada, Idaho, Nové Mexiko, Arizona a Wyoming, kde obývá vyšší polohy cca 600-3400 m. a půdy v rozmezí od mírně kyselých po mírně zásadité. Je důležitou součástí životního prostředí pro mnohé druhy zvířat, od ptáků, přes vysokou zvěř až po hlodavce, mnohé z nich se živí jehlicemi nebo semeny stromu.

Jehlice stromu využívali Indiáni zejména proti revmatismu ve formě koupelí v odvaru, a proti plicním chorobám, pryskyřici pak proti řezným ranám, otokům, zánětům a vředům a dokonce i jako plombu do zkažených zubů.