Hloh měkký - Crataegus mollis

Hloh měkký je blízce příbuzný hlohu pýřitolistému (C. submollis), ale liší se zejména areálem rozšíření, který je u hlohu měkkého poněkud jižněji, na východě a na středozápadě USA. Botanicko-morfologicky se od příbuzných druhů odlišuje tím, že má v květu přibližně kolem 20 pylových tyčinek, tedy asi dvojnásob, než C. submollis. Dřevina dorůstá tvaru zpočátku keřovitého, posléze až do malého stromku o výšce do 8 až 11 (13) metrů, ale obvykle spíše výrazně méně a lze jej udržovat v keřovité formě do 2 nebo 3 metrů výšky. Listy jsou, jako u většiny dalších severoamerických druhů, tvarově břekolisté (podobné jeřábu břeku) a jsou opadavé. Trny mohou mít až 7 cm na délku. Plody jsou oranžovo-červené až červené malvice, velké asi 2,5-3,5 cm. Je to jeden z nejchutnějších hlohů.

Plody, zrající koncem září, jsou dost velké, s vynikající, sladkokyselou chutí a jsou na hloh velmi šťavnaté. Navíc s příjemným aroma růžových květů. Je s podivem, že se potenciál této dřeviny a i dalších druhů už dávno neprojevil v našem i celosvětovém ovocnářství mnohem více. Plody jsou dost chutné na to, je jíst zasyrova. Pokud je plodů velké množství, dají se zpracovat například na džemy, želé či vína. Pro své výrazné léčivé účinky se také suší do zásoby a dělá se z nich čaj. Více léčivých látek mají květy. Zlepšuje srdečních činnost, pomáhá při nervozitě, navozuje lepší spánek a snižuje krevní tlak.

Jde o mimořádně nenáročnou a nekompromisně úrodnou rostlinu, kterou nic nezaskočí. Kvete dost pozdě, ale pokud přeci jen se pozdní mráz vyskytne, nikdy jsme nepřišli o úrodu, ani když do květů uhodil mráz kolem -5°C. Nejvíce vadí silné sucho, které i zhoršuje kvalitu plodů, ale díky svému jižnějšímu areálu, než má například C. submollis, snáší vedro a sucho o něco lépe. Typ půdy může být jakýkoliv, ideálem jsou hlinité půdy s pH kolem neutrální polohy. Stanoviště může být slunné i polostinné, třeba pod vyššími stromy s řidší korunou, která propustí dostatek světla.