Ensete ventricosum

Pochází z Etiopie, v těchto oblastech je to důležitá hospodářská plodina. Jedlé jsou jeho kořeny, plody jedlé nejsou. Trvá 4-5 let než kořen doroste do stavu kdy se může požívat, po té může vážit až 40 kg. V domovině je často pěstovaný pro jeho odolnost proti suchu.

Už od mala tento druh disponuje velkými listy, které mohou mít v dospělosti přes 5 metrů. Krásu tohoto banánovníku doplňuje extrémě tlustý kmen, který má v dospělosti v obvodu i přes 2 metry. Kmen má světle zelenou barvu, spodní strany řapíků listů jsou zbarveny do červena a samotné listy jsou zase zelené. V přírodě zůstávají na banánovníkách zbytky starších seschlých listů, takže není vidět na kmen, v kultivaci se listy odstraňují spolu s listovými pochvy ovíjející kmen, tak aby nic na rostlině nepřečnívalo. V přírodě kvete tento banán zruba po 5 letech, u nás to je i o několik let déle, kdy se z prostředka rostliny vynoří obrovský květ žluto zelené barvy a ve tvaru zelí, které se postupně prodlužuje, přičemž staré části květu pomalu usychají. V starších částech květu, pod uschlými okvětními lístky, se nachází plodenství. To má tvar malých banánků, ale ty jsou ovšem nejedlé, uvnitř se nachází velká semena tmavo hnědé barvy o velikosti kolem 2 cm.

Je to velmi rychle rostoucí banánovník, v příznivých podmínkách může vyrůst i o několik metrů ročně. Je velký až 12 metrů, u nás však doroste zhruba do poloviny jeho obvyklé velikosti. V domovině je relativně suchomilný, ale u nás mu sucho nesvědčí, takže přes vegetační období bude vděčný za spousty vody. Můžeme jej pěstovat v bytech, ve skleníkách či zimních zahradách, ale i venku. V bytech velmi brzo doroste až ke stropu, venku zase musíme rostlinu uklidit na zimoviště před příchodem mrazů. Musíme ovšem počítat s jeho velkými rozměry, takže v bytech se pěstovat dá, ale jen do doby než doroste ke stropu. Asi ale nejideálnější je tedy rostlinu na jaře umístit ven, buď do květináče nebo jí můžeme i zasadit do země. Písčitá půda s dostatkem humusu je postačující. Je dobré volit slunné stanoviště chráněné před větrem. V létě při suchu zalévat a občas pohnojit jakým koliv hnojivem, ale pokud možno bez vysokého obsahu fosforu. A na podzim můžem rostlinu nechat přejít mrazíky až do -5°C. Ale musíme počítat že při zhruba -2°C rostlině omrznou listy. Ty zhnědnou a zlomí se. Ale ani to ještě nemusí znamenato konec sezony venku. Dokud nepřídou mrazy pod -5°C, může rostlina zůstat ještě venku, byly roky kdy tento druh banánovníku u nás mohl zůstat venku až do poloviny prosince. Po té ale už musí do tepla, jinak by se mohl poškodit pseudokmen a mohlo by dojít ke hnilobě přes zimu. Zimovat můžem tak, že rostlinu vykopem zpět do květináče (nemusíme dbát na kořeny), nebo pokud v květináči byla i přes léto, umístímě květináč na suché místo a do teplot pod 13 st. Ideální je 5 - 13 st. Při těchto teplotách bude spát a neporoste a ani se nijak nepoškodí. Pokud zimujeme tímto způsobem, nemusíme rostlinu sázet ani zpět do květináče, jelikož bude spát, nepotřebuje k tomu kořenový systém, který se stejně nepodaří zachránit, jelikož přes zimu z něj rostlina čerpá zbytkové živiny a kořeny se postupně vysušují a uhnívají. Pokud se z rostliny chceme těšit po celý rok a máme na ní prostory, můžeme jí na podzim vykopat a umístit na světlé místo a do teplot nad 15 st. Rostlina poroste dále, ale jelikož je přes zimu málo světla a málo kdo jí má možnost umístit do tropických podmínek, rostlina bude spíše strádat, vytahovat se za světlem a může docházet k deformacím. Je tedy lepší když si rostlina přes zimu odpočine.