Dub velkoplodý - Quercus macrocarpa

Nádherný dub s obřími, jedými žaludy a na dub velmi velkými listy. Pochází z USA, od Texasu na jihu a zasahuje až do jižní Kanady na severu a dorůstá 20-40 metrů, u nás zřejmě do 15-20 metrů po desetiletích.  Borka je tmavě šedá, hluboce rozpraskaná, odlupčivá v pruzích. Letorosty jsou šedavé nebo červenavé, jemně pýřité, často korkovitě křídlaté. Zimní pupeny jsou 2 až 6 mm dlouhé, lysé. Listy jsou na okraji mělce až hluboce laločnaté, zubaté, s nejhlubšími laloky přibližně v polovině délky čepele. Koncový lalok bývá největší, pouze mělce vykrajovaný. Listy jsou 10 až 25 cm dlouhé a 5 až 13 cm široké. Žilnatina je tvořena nejčastěji 4 až 5 páry postranních žilek. Listy jsou na vrchu tmavě zelené a řídce pýřité až lysé, na spodní straně světle zelené až bělavé. Žaludy jsou neseny po 1-3 kusech, jsou až 5 centimetrů velké, kryté z 1/2 až 7/8 polokulovitou až kuželovitou číškou.

Dub velkoplodý je jeden z nemnoha vyloženě jedlých druhů dubů, kdy žaludy mají opodstatnění jako potravina. Využívali je již původní američtí Indiáni. Jednotlivé stromy mohou mít variabilní kvalitu plodů, co se týče přímého konzumu bez tepelné úpravy, některé rodí sladké žaludy jen s minimálním množstvím trpkých taninů. Avšak po tepelné úpravě jsou žaludy jedlé ze všech stromů tohoto druhu. Semena se tedy upravují buď tepelně, nebo se suší a melou na mouku, ze které se peče chleba, placky, knedlíky, nebo se mouka používá jako zahušťovadlo do polévek a omáček. Dále se plody pečou a v neposlední řadě se, pražené a mleté, využívají jako náhražka kávy. Pro ještě lepší stravitelnost se u žaludů provádí po sklizni něco jako stratifikace, kdy se semena zahrabou venku do vlhké hlíny, nechají se takto přes zimu a na jaře, v době počátku klíčení, se vykopou a použijí. Takto naklíčené žaludy jsou nejstravitelnější a nejsladší.