Dub korkový - Quercus suber

Korkový dub je jedna z ikonických dřevin zejména západního středomoří. Dosahuje výšky až kolem 20m, ale obvykle je to spíše velký keř nebo malý strom. Je to stálezelený, listy jsou proměnlivého tvaru, řapíkaté, vejčité, 3–7 cm dlouhé, celokrajné nebo řídce zubaté, na líci lesklé, na rubu hustě šedě chlupaté. Borka, ze které se získává korek, je velmi silná (až 13 cm), pórovitá a odlupuje se ve velkých plátech. Svou tloušťkou zároveň stromu slouží jako ochrana před lesními požáry a dub je schopen ji regenerovat, čehož se využívá při sklizni. Květenství jsou jehnědy a žaludy jsou velké až 3 cm.

Korkový dub v Mrchojedech pěstujeme úspěšně od roku 2016 a to v podstatě bez poškození. Mrazová odolnost je mezi -16 a -20°C, v závislosti na dalších faktorech a také na konkrétním jedinci. Nejchladnější místo přirozeného výskytu jsou asi vyšší polohy severně od Madridu, kde teplota kolem -15°C není vzácná, i v samotném Madridu může být až -10°C. Pěstujeme na slunečném místě a půda může být jakákoliv, jen ne moc kyselá. Ale mírně kyselá nevadí, ačkoliv optimum je pH kolem 7-7,5.

Dub korkový se pěstuje pro přírodní korek, který se získává olupováním borky v intervalech 8 až 12 let. První sklizeň se může provést po cca 25 letech od výsadby, když kmen dosáhne minimálně 70 cm v obvodu; kvalitní korek pro výrobu zátek ale bývá až po třetí sklizni, tedy až po 75 letech. Korek z prvních sklizní se zpracovává převážně na dekorativní účely.

Jako zajímavost lze uvést, že ejvhodnější doba pro loupání kůry je červenec. Korková sklizeň ale začíná obvykle v červnu a trvá asi 3 měsíce. Některé stromy mohou dosahovat stáří až 500 let. Plantáže těchto stromů, podobné ovocným alejím, jsou přísně střeženy a jsou chráněny a kontrolovány ministerstvem zemědělství. Největším pěstitelem korkového dubu je Portugalsko, které se považuje za zemi dodávající na trh korek nejvyšší kvality.