Dub Gambelův - Quercus gambelii

Dub Gambelův je opadavý malý strom nebo velký keř, obvykle dorůstající kolem 5 - 10 metrů, ale v závislosti na podmínkách a stanovišti může být i jen metr vysoký keř a zároveň může jít o strom, velký 20 metrů, přičemž největší exemplář měřil přes 30 metrů. Borka stromu je drsná, šedohnědá. Laločnaté listy jsou dlouhé kolem 10 cm, na líci lesklé, tmavě zelené, na rubu světlejší a plstnaté. Na podzim se listy zbarvují oranžově a žlutě. Žaludy jsou vejcovité, jednotlivé nebo v párech, 1–2 cm dlouhé, ve zralosti světle hnědé a asi z třetiny až poloviny obklopené číškou na bázi zaoblenou, na okraji tenkou, na povrchu s těsně přitisklými vejčitými šupinami, šedě plstnatými.

Je to severoamerický druh, rostoucí na rozsáhlém území jihozápadu USA a v severozápadním Mexiku. Domovinou jsou státy Utah, Colorado, Arizona a Nové Mexiko, zasahuje i na jih Nevady a Wyomingu, do Nebrasky, nejzápadnějšího cípu Oklahomy a jihozápadního Texasu, v Mexiku do států Chihuahua, Coahuila a Sonora. Roste na suchých svazích, náhorních plošinách a v údolích, v podhůří a i v horských polohách v nadmořské výšce 1000–3000 m. Nejlépe roste na plném slunci na skalnatých zásaditých půdách. Z pupenů na kořenech, tvořící jakousi hlízu zvanou lignotuber, často vyrůstají nové výhony, a tak vznikají houštiny a husté háje, které často pokrývají velké plochy. Tento dub si vyvinul tuto schopnost pro přežití požárů, kdy je schopen rychle regenerovat.

Žaludy jsou důležitou potravou pro volně žijící i hospodářská zvířata a dříve byly spolehlivým zdrojem potravy i pro původní Američany.

Je to jeden z jedlých druhů dubů, které dodnes lidé znalí přirody používají ke konzumaci v USA. Obecně jde o druh s nízkým obsahem trpkých taninů, kdy žaludy mají opodstatnění jako potravina. Jednotlivé stromy mohou mít variabilní kvalitu plodů, co se týče přímého konzumu bez tepelné úpravy, některé rodí sladké žaludy jen s minimálním množstvím trpkých taninů. Avšak po tepelné úpravě jsou žaludy jedlé ze všech stromů tohoto druhu. Semena se tedy upravují buď tepelně, nebo se suší a melou na mouku, ze které se peče chleba, placky, knedlíky, nebo se mouka používá jako zahušťovadlo do polévek a omáček. Dále se plody pečou a v neposlední řadě se, pražené a mleté, využívají jako náhražka kávy. Pro ještě lepší stravitelnost se u žaludů provádí po sklizni něco jako stratifikace, kdy se semena zahrabou venku do vlhké hlíny, nechají se takto přes zimu a na jaře, v době počátku klíčení, se vykopou a použijí. Takto naklíčené žaludy jsou nejstravitelnější a nejsladší.