Dřišťál - Berberis glaucocarpa

Stálezelený až poloopadavý dřišťál pocházející z oblasti Himálaje, především z chladných oblastí Pákistánu, Indie a Nepálu. Vytváří hustý, trnitý keř zpravidla kolem 1–2 metrů vysoký, s pevnými, zelenými listy a obloukovitě větvenými výhony. Na jaře kvete množstvím jasně žlutých květů uspořádaných v převislých hroznech, které jsou atraktivní také pro včely. Následně dozrávají tmavě modré až modročerné bobule pokryté nápadným, silným voskovým ojíněním, podle kterého druh získal své druhové jméno. Díky výrazným květům, plodům a hustému habitu jde o atraktivní, u nás málo známou okrasnou dřevinu s využitím zralých plodů.

Berberis glaucocarpa nejlépe prospívá na slunném až polostinném stanovišti v běžné, dobře propustné zahradní půdě. Po zakořenění dobře snáší sušší podmínky, řez i méně úrodné půdy a lze jej využít jako solitéru, do skupinových výsadeb nebo díky hustému trnitému růstu do obtížně prostupných živých plotů. V našich podmínkách jej vysazujeme ideálně na chráněnější místo; během silnějších zim může přijít o část listů nebo namrznout, ale velmi rychle regeneruje. Zralé plody jsou uváděny jedlé, mají kyselou chuť a hodí se především k dalšímu zpracování. Stejně jako u ostatních dřišťálů nekonzumujeme nezralé plody ani ostatní části rostliny, které obsahují alkaloidy včetně berberinu, který je ale v menší míře zdraví prospěšný a dnes se běžně suplementuje.