Dřín japonský - Cornus kousa

Dřín japonský, jakož i jeho čínský blízce příbuzný dřín japonský čínský (Cornus kousa var. chinensis) je keř nebo i malý strom, dorůstající do výšky 3 – 8 m. Pochází z rozsáhlé oblasti východní Asie, kdy výskytem zasahuje do většiny čínských provincií a na všechny 4 hlavní japonské ostrovy i souostroví Rjúkjú, rovněž na korejském poloostrově. V těchto oblastech roste zpravidla ve smíšených lesích, často na stinných svazích, březích vodních toků a podél cest, ve výškách do 2200 m n. m. Nese vstřícné, vejčité listy o délce do 10 cm, které jsou typické svou sbíhavou žilnatinou, jako mají ostatní dříny. Listy jsou na líci spíše hladké a lesklé, ale na rubu krátce ochlupené a při doteku působí drsně. Jsou zelené, ale často mívají bronzově červenavé žíhání, zejména mladé listy. Květy jsou nenápadné, v hlávkách se 4 špičatě vejcovitými, nápadnými listeny, které jsou 3–5 cm dlouhé, bílé, nažloutlé nebo narůžovělé a mohou být také tečkované. Plody srůstají v dužnatou hlávku, která je v plné zralosti červenorůžová a dorůstá 2-3 cm, při vhodných podmínkách mohou být i 4 cm velké.

Plody jsou jedlé a zpravidla velmi chutné. Ochutnali jsme plody několika odrůd a rozdíl mezi nimi nebyl velký. Pokud rostlina roste na dostatečně slunečném místě, ale hlavně má dostatek vody, tak jsou dobře zralé a měkké plody exotickou pochoutkou, přirovnatelnou k exotickému ovoci typu cherimoya. Konzumují se natrhnutím slupky a vysátím dužniny. Plody se jedí především syrové, dále je lze zpracovávat na marmeládu nebo z nich péci sladké dezerty. V domovině se z nich ale nejčastěji dělá víno.

Japonský dřín není zcela soběstačnou, snadnou rostlinou, je potřeba mu ke zdárnému vývoji zajistit vhodné podmínky. Nejprve potřebuje mírně kyselou, humózní půdu, bohatou na organiku, takže ideální je mu při výsadbě přimíchat do půdy rašelinu a kompost. Množství se odvíjí od kvality půdy. V případě již přirozeně kyselé půdy (pH pod cca 6,2) dáme více kompostu než rašeliny, v opačném případě naopak více rašeliny než kompostu. Rostlina zakořeňuje mnohem více do šířky, takže výsadbová jamka by měla být širší než hluboká. Hloubka stačí asi 40 cm. Dřín miluje mulčování kůrou nebo štěpkou. Stanoviště může být na plném slunci, ale pouze v případě, že budeme schopni zajistit rostlině neustále vlhkou půdu. V horkých, suchých oblastech se osvědčilo sázet do polostínu. Dřín japonský má někdy nevyzpytatelné důvody pro neplození a doposud jsme zcela nepřišli na to, proč tomu tak je. I u roubovaných rostlin někdy plodí mladá rostlina od počátku, jindy neplodí ani po 6 letech i přesto, že tvoří tisíce květů a rozplodí se ještě později. Nejlépe plodí jedinci na slunci ale v neustále vlhké půdě.