Kamélie Williamsova - Camellia x williamsii

Anticipation: Nádherná "pivoňkovitá" odrůda s plnými, sytě růžovými květy o velikosti kolem 10 cm, kvetoucí u nás obvykle od konce dubna do konce května. 

Kamélie Williamsova je skvělým hybridem mezi C. japonica a C. saluenensis, která je velmi odolná (běžně se uvádí i do USDA klimatické zóny 6) a velmi ochotně kvetoucí. Kvete obvykle až později, v květnu. 

Kamélie jako celek pochází z východočínských provinciích Če-ťiang a Šan-tung, přirozeně se vyskytuje také na Tchaj-wanu, na Korejském poloostrově a na japonských ostrovech Honšú, Kjúšú a Šikoku a na souostroví Rjúkjú. Roste jako lesní podrost, nebo v křovištních společenstvích, od pobřeží až do nadmořských výšek kolem 2300 metrů.

Tradice pěstování kamélií ve střední Evropě je hluboká, výstavy v zámeckých sklenících českých zámků jsou poměrně známé a například v německém Pillnitz u Drážďan roste exemplář přes 200 let starý, vysoký 9 metrů a široký 11 metrů, je však každou zimu zakrýván. V klimatu Drážďan však minimálně posledních 15 let tak trochu zbytečně. Kamélie je totiž, pro někoho možná až překvapivě, poměrně dost mrazuodolná rostlina. Většina odrůd snáší pokles teplot na -15°C bez jakéhokoliv poškození listů a na -18°C s poškozením jen jednotlivých listů nebo pupenů. Složitější je to s poupaty, neboť rostlina je zakládá na podzim a dle své růstové fáze snáší květní pupeny od -8°C do -16°C. I po silných mrazech však rostlina na jaře vytvoří často nová poupata, i když v menší míře anebo se dovyvinou ty nejméně vyvinuté, které mrazy přečkaly. Mnohem nebezpečnější, než mráz, je pro kamélie zimní slunce! Rostliny tedy vysazujeme zásadně do míst, kam v zimě, a to nejlépe až do konce března, vůbec nesvítí slunce (např. místo, zastíněné z jihu budovou), přičemž od dubna do podzimu je "mírné" slunce ve formě polostínu žádoucí. Rostliny, na které svítí slunce, jsou poškozovány již při teplotách pod -6°C

Při vysazení do volné půdy bychom měli půdu mírně okyselit přidáním rašeliny a udržovat půdu neustále mírně vlhkou a zamulčovanou, např. kůrou. Kamélie je rovněž spíše chladnomilná, více si lebedí v polostínu stromů, než na přímém slunečním výpeku.

Z našeho pěstování v Mrchojedech, kdy jsme za posledních několik let vysadili kolem 15 rostlin různých kamélií, jsme zatím vlivem mrazu nepřišli ani o jedinou. Dokonce se po posledních zimách jeví téměř bez jakéhokoliv poškození. Určitě nám přeje faktor, že naše klima je méně kontinentální, než např. od Vysočiny na východ, tedy naše zimy jsou obecně mírné a krátké, ale rozhodně stojí kamélie za vyzkoušení i v jiných podmínách naší země. Pokud byste však rádi pěstovali kamélie v oblastech, kde teploty v zimě klesají pravidelně pod -18°C, ve volné půdě to bez ochrany dlouhodobě nepůjde, nebo bude vhodné pěstovat kamélie v nádobě a zimovat ve studené místnosti.

Kromě ohromující dekorativní hodnoty nádherných květů různých barev a lesklých, pevných, stálezelených kožovitých listů, jsou kamélie rovněž využitelné v mnoha směrech. Z mladých listů a z květů se dělá čaj, ze semen se lisuje kvalitní olej a květy se využívají jako zelenina, nebo jako jedlá dekorace k asijským pokrmům.

*Po zimě 2020/2021 musíme konstatovat "pozitivní šok" z toho, jak skvěle tuto zimu zvádly VEŠKERÉ kamélie, které jsme tuto zimu měli!! Teplota byla -17,9°C a kamélie jsme nijak nevyhřívali a ani nekryli, nanejvýš plachtou nebo tkaninou proti slunci a po téměř -18°C žádná kamélie nezmrzla! Dokonce vydržely téměř všechny listy a nakonec rostliny i na jaře rozkvetly, takže to zvládla i květní poupata! V podstatě bychom tomu sami nevěřili, kdybychom si to nevyzkoušeli na vlastních rostlinách. Podmínkou však zůstává nutnost celodenního zimního stínu. I v takto tuhé zimě to kamélie zvládly na jedničku. Paradoxně je pro rostliny horší třeba -10°C v březnu, než -17, -18°C v únoru.