Smrk omorika - Picea omorika

Ano, Tropik se dal skutečně už na všechny dřeviny a nevynechal ani smrky :-). Ale primárně jen takové, které jsou něčím opravdu zajímavé. Smrk omorika je dnes v zahradách a parcích již poměrně často přítomen, ale v přírodě jde stále o jeden ze vzácnějších druhů, vyskytující se pouze na malém území Bosny a Srbska, přičemž celé území zabírá pouze rozlohu asi 60 hektarů! V Srbsku jde o chráněný druh. Objeven byl teprve až v roce 1875 poblíž srbské vesnice Zaovine na hoře Tara a jméno dostal podle srbského botanika Josifa Pančiće. Tento smrk je skvělý v tom, že je velmi úzký a vejde se tam, kam by se jiné smrky vešly jen stěží. Vytváří úzce kuželovité až sloupovité tvary a je skvělou větrolamovou dřevinou, kdy vzhledem k tomu, že je stále zelený, takto funguje i přes zimu. Strom dorůstá až do 30 metrové výšky, ale obvykle jen v zapojení mnoha dalších jedinců nebo jiných dřevin. Jeho šířka je pouze kolem 2 metrů! Jehlice jsou tmavě zelené, zespodu jsou však bělavé, díky dvěma dýchacím průduchům, takže při pohledu na strom ze spodu působí dvoubarevně.

Je to smrk, který mnohem lépe zvládá horké a suché klima, které je ve střední Evropě stále častější, než-li "náš" smrk ztepilý. Je naprosto nenáročný na typ půdy.