Datlovník Teofrastův - Phoenix theophrastii

Velmi vzácný a chráněný druh datlovníku pocházející pouze z řecké Kréty, je zároveň nejodolnějším druhem celého rodu. Dorůstá až do 15 metrů, obvykle je vícekmenný a tedy odnožuje. Listy bývají krásně namodralé a dorůstají do délky třech metrů. Řapíky jsou značně otrněné žlutavými trny. Plodem je žlutohnědá peckovice délky 1,5 cm. Plody jsou jedlé, ale mají poměrně malo dužniny a tak datlovník teofrastův není pěstován jako plodina. Phoenix theoprasti je také jediným ze třech druhů původních evropských palem, ostatní dvě jsou Phoenix canariensis a Chamaerops humilis, ačkoliv u P. canariensis je podle několika botaniků jeho původ diskutabilní. Phoenix theophrasti by mohl být jeden z nejstarších datlovníků na Zemi a zřejmě se z tohoto druhu později vyvinul daltovník pravý - Phoenix dactylifera. Někteří botanikové tvrdí, že se datlovník pravý vyvinul zase z druhu Phoenix sylvestris, nicméně pokud vezmeme v úvahu, že datlovník teofrastův pochází z řecké Kréty a datlovník lesní (P. sylvestris) pochází až z Indie a Pakistánu, původ datlovníku pravého, který je původní v severní Africe, je blíže původu datlovníku teofrastova, takže by tento druh měl být skutečným předchůdcem dnešního datlovníku pravého, na jehož datlích si často pochutnáváme.

Mrazová odolnost patrně není dostatečně prozkoumána, ale již nyní vychází na jevo, že jde skutečně o nejodolnější druh. Některé zdroje hovoří až o -15°C, ty střídmější pak -9/-13°C. To však platí pro dospělou rostlinu ve volné půdě a za sucha. U nás bychom měli datlovník teofrastův pěstovat jako soliterní nádobovou rostlinu, kterou od konce dubna do října letníme venku na přímém slunci. Přes zimu je vhodné rostlinu umístit do místnosti s teplotou 2 - 10°C. Pokud takovou místnost nemáme a zimujeme ve vytápěnější místnosti, je zapotřebí rostlině dopřát maximum světla. Zálivka je přes léto potřeba bohatá, pokud je horké slunné počasí a naopak v zimě při zimování v nízkých teplotách zaléváme jen tak, aby substrát nevyschnul.