Mucholapka podivná - Dionaea muscipula

Asi nejznámější masožravý druh rostliny, uznávaný kvůly své důmyslnosti při chytání hmyzu do pastí. Ač se může rostlina prezentovat jako pokojová a tropická, není tomu tak, díky neustálému oteplování se jí daří s trochou pomoci i celoročně u nás venku. Ale při správné péči může být pěstována trvale jako přenosná.

Pochází z oblasté Severní a Jižní Karolíny na východním pobřeží USA, kde roste ve specifických podmínkách, nejblíže 100 km od pobřeží. Její domovinou jsou neustále vlhké, podmáčené rašelinové bažiny řídkých borovicových lesů, roste výhradě tam, kde je celoročně dostatek vody. Jednou z jejich klíčů pro přežití, je i občasný požár, který se dokáže bažinou po suchých stéblech prohnat, tím se mucholapkám uvolní místo pro jejich rozmnožování, jinak jsou běžně utlačované hustou spletí trav a mokřadních bylin. Oblasti ze kterých rostliny pochází nejsou tropické a dokonce ani subtropické, při určitých situací se zde může vyskytnou silnější mráz, i se zámrzem půdy, nicméně nikdy ne dlouhého charakteru, mráz se v této částu USA vyskytuje řádově maximálně desítky hodin.

Mrazy

I to propůjčilo mucholapkách vysokou odolnost do našeho klimatu a lze je s úpěchem celoročně pěstovat venku, v podmáčeném rašeliništi. Již jako mladému nadšenému začátečníkovi, mi radili starší pěstitelé, že pokud jsou rostliny celoročně venku, tak se po mrazech musí na záhon jít a musí se zamačkat podzemní cibulky zpět do země, jelikož rašelina se při zmrznutí rozpíná a po rozmrnutí zase splaskne, ale tímto "pohybem" se cibulky s kořenama masožravek vytlačí a zůstanou nad zemí, kde by bez pomoci uschly.

Jistější je květináčová kultura se zimováním v chladu, my například zimujeme naše letité matečnice masožravek spolu s palmamy v zimním krytu, kde se teplota pohybuje kolem +1°C. 

Světlo

Při pěstová doma nebo při zimování rostlin při teplotách nad +15°C, což možné je, je ale zároveň nutností rostlinám kvalitně přisvětlovat, doslova do nich prát maximum lumenů co zvládneme a to minimálně na 8 až 10 hodin denně. Při vegetačních teplotách rostliny potřebují nasimulovat slunce, aby vůbec přežily. Pokud tak plánujete mít rostlinu celoročně na okně v kuchyni, automaticky si kupte i plnospektrální umělé osvětlení a přes zimu sviťte na rostlinu nejdál 20 cm nad ní, aby měla pocit, že na ní žne slunce.

Obecně světlo je velký milník pro pěstování masožravek v našem klimatu, proto, aby byly krásné, je přímé slunce vyloženě nutností. Mucholapky budou mít pevné a vybarvené pasti pouze na slunci. Porce slunce každý den ovlivňuje i rychlost sevírání pastí, slabé pasti reagují tak pomalu na případnou obět, že ta stihne ulétnout. S bížící se zimou, mucholapky dál rostou, ale dělají čím dál menší pasti, a širší listy, často i přes umělé dosvětlování v zimě. Je to běžné chování, kdy rostlina vymění umění chytat hmyz za instinkt přežití a bude vytvářet větší listovou plochu pro zachytávání světla- je to dáno UV zářením, kterého je přes zimu velmi málo a často ho nenahradí ani umělé osvětlení.

Krmení a pasti

Tak jako u všech masožravek, důrazně nedoporučujeme rostliny "dokrmovat". Jejich mechanismus a atraktivita pro hmyz je plně dostačujícíc, aby si nachytali sami dost potravy. Mechanismus seírání pastí je jednou z přírodních zázraků, kdy by se dal mechanismus přirovnat dokonce i primitivní inteligenci. V pasti se na každé strane nachází 3 malé nepatrné trny, rostlina vnímá každé zakopnutí hmyzu o každý trn, ale pouze pokud se hmyz dotkne minimálně 2 trnů v časovém úseku 20 vteřin, tak se past zavře. Zavře se rychlostí, kdy lezoucí nebo létavý hmyz nemá šanci utéct, ale jen pokud je past plně vyvinuta, zdravá a je dostatek tepla. Zařízení trnů v pasti je tak chytré, že pozná i kapky vody a na ty nereaguje. Past je schopna se zavřít zhruba 5x na prázdno, nebo dokáže spořádat 3 oběti, pak začne usychat a nahradí jí velmi rychle né pasti.

Hnojení a substrát

Maszožravky se nikdy nehnojí! Jsou evolučně vyvinuté tak, že veškeré potřebné živiny, zjískávají rozkladem živočichů uvízlých v pastích. Proto se pěstují v naživiny nejchudším substrátu-rašelině a písku. Při přesazování do vlastní nebo větší nádoby tak používejte výhradně čistou a kvalitní vláknitou rašelinu, životnost rašeliny se prudlužuje přidáním křemičitého písku a to v poměru 2:1. Mucholapky nepotřebují velké nádoby, mají extrémně skromný kořenový bal, více méně pouze pro příjem vody, všechno ostatní vyživuje podzemní cibulka, která je u dospělce o rozměrech cibulky sněženky.

Zálivka a vlhkost

Substrát nesmí nikdy vyschnout, ani oschnout! Zálivka pouze a výhradně dešťovou vodou! Kolují různá doporučení, jako destilovaná voda, nebo potoční voda, ale pravda je taková, že destilovaná voda je "mrtvá" voda, bez elektrolitů, pro rostliny je stejně špatná, jako pro člověka. Potoční voda by zase musela být povrchová, tedy ideálně otestovaná na tvrdost. Pokud potok vyvěrá z podzemí, bude voda stejně tvrdá jako ze studně.. Pokud nemáte možnost čisté dešťové vody, můžete použít vodu z řádu, ale důrazně doporučuji rostlina každý rok, nebo nejdéle obrok přesadit do čerstvého substrátu. Vzdušná vlhkost je u mucholapek ideálně vysoká, při pěstování venku v nádobě ale rostliny na naše léta reagují velmi dobře, mají třeba o něco menší pasti, ale ne nijak dramaticky. Při pěstování doma je vhodné rostlinu pěstovat v nějaké nádobě, která je částečně otevřená (kvůli hmyzu), vhodné jsou tak nějaké kulaté nádoby typu akvárium, humidárium, skleníčky,.. Více než rosení, spíše doporučeme rostlinu pěstovat tak, aby trvale stála v nějaké podmisce s malým množstvím vody, pokud bude tohle vše umístěno ještě v nějaké polootevřené nádobě, vytvoříme tak ideální prostředí.

Tip!

My pěstujeme mucholapky v samozavlažovacím truhlíku na venkovním parapetu okna, místo muškátů, jsou zde výsostně spokojené! Na okně mohou být od března do prosince, na zimu se dávají na studené zimoviště, kde se jen omezí zálivka do nádržky, aby však substrát zůstal trvale mokrý.