Ladoník obecný - Camassia quamash

Ladoník je vytrvalá cibulovitá rostlina původem ze Severní Ameriky, kde zejména v Oregonu byla po staletí důležitým zdrojem potravy pro domorodé obyvatelstvo. Tato rostlina roste na vlhkých loukách, podél řek a v otevřených lesích a dorůstá výšky 30 až 70 cm. Vyznačuje se krásnými, hvězdicovými, modrofialovými květy, které kvetou na jaře. Hlavní jedlou částí této rostliny jsou její podzemní cibule, které byly ceněny pro svou vysokou nutriční hodnotu a příjemně sladkou chuť. Její méně používaný název je Camassia esculenta, kdy druhový název odkazuje na její poživatelnost.

Historicky hrála Camassia quamash klíčovou roli v jídelníčku domorodých národů, zejména kmenů v oblasti severozápadního Pacifiku, jako jsou Nez Perce, Salish nebo Kootenai. Cibule byly sklizeny na jaře nebo na podzim, kdy byly nejvýživnější. Aby došlo k přeměně obsahu inulinu na fruktózu a dosáhlo se sladké chuti, byly cibule pomalu pečeny nebo vařeny. Nejčastější metodou bylo jejich vaření v podzemních pecích, kde se cibule balily do listů a pomalu dusily na horkých kamenech pokrytých vrstvou země. Tento proces trval několik hodin až dní a přeměnil složité sacharidy v cibulích na snadno stravitelné cukry.

Cibule Camassia quamash je možné jíst dokonce i syrové, kdy mají chuť podobnou syrovým jedlým kaštanům, jen nejsou tak tvrdé, ale spíše žvýkavé. Vzhledem k obsahu neztravitelného inulinu ale způsobuje nadýmání. Cibule se také suší na slunci a později melou na mouku, kterou je možné skladovat nebo využívat při výrobě různých placek či kaší. Pro své vysoké množství sacharidů byly cibule důležitým zdrojem energie. V některých oblastech byla rostlina tak ceněna, že její sběr a zpracování se stalo významnou součástí tradiční kultury a ekonomiky. Ladoníkové louky byly chráněny a pravidelně spravovány, aby se zajistila jejich udržitelnost.

Důležité je však zmínit, že Camassia quamash má jedovaté "dvojníky", zejména smrtelně jedovatou rostlinu Zigadenus venenosus, který však roste také pouze na severozápadě USA. Proto bylo vždy nezbytné rostliny pečlivě identifikovat. Dodnes je tato rostlina považována za kulinářskou a kulturní specialitu v některých částech Severní Ameriky, ačkoli její využití jako potravy je nyní spíše příležitostné. Na zahradách je také velmi ceněna pro své dekorativní květy a schopnost přitahovat opylovače, ale z našeho pohledu je to především asi její historie jako tradiční potravina, díky čemuž zůstává fascinující kapitolou ve vztahu mezi lidmi a přírodou.

Je to plně mrazuvzdorná rostlina, jejíž cibule vysazujeme kdykoliv, kdy není zmrzlá půda, nejlépe od podzimu do jara. Díky svému atraktivnímu vzhledu se hodí snad do všech typů zahrad, sadů a zahradních zákoutí.