Úvod » Mrazuodolné eukalypty » Eucalyptus pauciflora ssp. niphophila
Existuje 6 poddruhů druhu pauciflora (subsp. pauciflora, acerina, debeuzevillei, hedraia, parvifructa, niphophila). Několik z nich patří k těm vůbec nejodolnějším na světě a tím pomyslně nejodolnějším je právě niphophila. Za nejodolnější se považuje debeuzevillei a subsp. pauciflora, ale dle našich zkoušek stojí až na 2. a 3. místě. Nicméně u tohoto druhu Eucalyptu nejvíce záleží na zdroji osiva, je pravděpodobné, že populace pauciflor z přímořských míst, budou mnohem méně odolnější, než populace z vysokých hor.
Zajímavostí je, že patří k relativně pomaleji rostoucím Eucalyptusům, celý druh pauciflora pomalu roste, než většina jiných Eucalyptusů. Doporučuje se tak do menších zahrad, jelikož je snadnější jeho údržba do menšího stromu. Niphophila je dokonce jedna z nejpomaleji rostoucích, i tak jsou roční přírůstky 1 až 1,5 m.
Konečná výška stromu je u nás diskutabilní, dá se předpokládat že v suších chudých půdách vyroste méně, než v dostatečně vlhké a na živiny bohatší půdě, tak jako je to v domovině, nebo při pozorování po světě. Jsou záznamy o stromech vysokých až 15 m, ale v domovině většina stromů nepřesáhne 7 m. Dá se dobře krotit řezem, kůra je v dospělosti převážně bílá, ve spodní části kmene má kůra světle hnědou, olivovou a žlutou barvu. Nové výhony větví mají ale krásně zlatou barvu, nebo bílou barvu.
Tomuto Eucalyptu stačí chudá půda, může být i přesychající, i přemokřená, adaptuje se u nás na všechny podmínky. Pochází z kametiných hor, kde je o půdu nouze, naše krajina je tak pro něj velmi výživná i v jílu.
Nedoporučujeme na větrná stanoviště a pokud, tak s důkladnou oporou. Přirozeně roste jako vysoký keř, který si s větrem poradí. Ale v našem klimatu, které je teplé a srážkově bohaté s bohatými půdami, má tendenci růst rovnou do výšky, popřípadě do tvaru stromu a neporadí si s poryvy větru.
Odolnost vůči mrazu je u dospělých stromů okolo -20°C, přičemž záleží na dalších faktorech, jako je délka mrazů, pokud slunce ohřeje kůru po mrazivé noci, obecně také do odolnosti promluví holomrazy, které žádný Eucalyptus nemá v lásce. Zejména první roky bychom měli volně vysazenou rostlinu před mrazem chránit alespoň nějakým jednoduchým zakrytím, případně obalit pouze spodní část kmene, aby měla případná omrzlá rostlina z čeho obrazit při tuhé zimě. Zimování provádíme zásadně až pár dní před ohlášenými mrazy a odzimujeme ihned, jakmile tuhé mrazy povolí! V hodně případech nadělá zimování víc škody než užitku, rostliny se zapaří, nebo se neprohřejí od slunce.
Rostliny předpěstováváme do věku 2 let v nádobě, s dobře propustným a vzdušným substrátem. Za sezónu je potřeba rostlinu nejméně 2x přesadit. Osvědčil se nám způsob postupného přesazování do "o něco" větších nádob. Pakliže jsme rostlinu přesadili ihned do příliš velké nádoby, růst se zpomalil a při deštivém počasí hrozí reálně i uhnití kořenů. Ku příkladu se nám osvědčilo rostlinu přesadit z prodejního květináčku (400 ml) do 2 L růžáku (během dubna), první 2 týdny je potřeba opatrněji zalévat, při prolití obsahu květináče je nutné další zálivku provést až vyschne vrchní masa substrátu, který obklopuje původní kořenový bal. Pakliže bychom to nerespektovali a rostlinu příliš čast zelévali, spodní masa ještě nepřokořeného substrátu se po čase přehltí vodou a kořeny do ní nezakoření. Tento postup platí obecně pro všechny přesazované rostliny, u Eucalyptusů dvojnásob, kořeny přemočený substrát nemají rády. Pokud zajistíme tento postup, nic nebrání prokořenění a již na konci května, bude nádoba plně prokořeněna, není tak na co čekat a znovu přesadíme, tentokrát do 5 L nádoby se stejným počátečním postupem při zálivce. Bude to již snadnější, původní bal je již větší a potrvá déle než proschne, nemusíme se tak obávat, že by rostlina přechla příliš brzy. Další přesazení je vhodné udělat po 4-6 týdnech, tentokrát již do nádoby 15-20 L. To nám zajistí dostatečný prostor pro kořeny až do konce sezony a Eucalyptus již v tuto dobu bude růst velmi vysokým tempem, jelikož s každým přesazením dostanou kořeny novou dávku živin z čerstvého substrátu a pokud mají kořeny kam růst, velmi rychle přirůstá i nadzemní vegetační masa. Většina druhů, je schopna v prvním roce vyrůst ze 20 cm sazenice až 1,5-2 metry a kmínek u země má průměr jako palec na ruce dospělého muže.
První zimu takto mladé rostliny doporučujeme přezimovat mimo venkovní klima, rostlinu přenést před silnějším mrazem (až pod -5°C!) do skleníku, nebo nevytápěné garáže. Nedoporučujeme sklepy, nebo budovy, kde nemáte přehled o zimní teplotě! Bezpečná zimovací teplota je co nejnižší možná, nikoli co nejvyšší možná. Nejnižší možná je rozpětí teplot 0 až 8°C. U nižších teplot po dobu měsíce a déle mohou začít nahnívat větve u takto mladých rostlin. U vyšších rostlin hrozí, že se rostlina probudí,což může vést k úhynu celé rostliny.
Druhým rokem je tedy rostlina již připravena k trvalé výsadbě ven, což by mělo proběhnou od konce března do srpna. Není problém v letní výsadbě, jen je potřeba myslet na to, že rostlině potrvá několik týdnů, než dostatečně prokoření a během té doby může uschnout. Při výsadbě do země se přemočení bát nemusíme, voda se vsakuje rovnoměrně a rozprostře se do okolí, neusazuje se tak v půdě a nepřemáčí kořeny, jako v nádobě.
Niphophilu pěstujeme od roku 2016, bez jediného problému. Byl to první druh, který jsme se rozhodli vůbec nezimovat. Po -17°C spolu s ledovým severním větrem byla rostlina bez jediného poškození, vhodné je myslet na místo vysazení, my jsme zvolili úzký záhon, který má ze všech stran asfalt nebo beton, což je pro kořeny jen dobře, pro udržení vlhkosti. To že beton odebírá z půdy teplo je v našem klimatu spíše výhoda a při mrazech působí zase jako izolace. Nevadí mu ani naše horká léta, což je v našem klimatu větší probém než mrazy v zimě, na které je stavený spíše. Shledáváme ho jako mimořádně nenáročný, i tak je potřeba myslet na místo výsadby, v místech s přesychající půdou s expozicí na jih, by nejspíše mohl zahynout na vedro a sucho. První roky doporučujeme všechny Eucalypty vyvazovat k pevné tyči, absencí horského větru tvoří rostina dlouhé výhony, které se snadno ohýbají a strhávají sebou celou rostlinu. Trvá podle druhu 2 až 3 roky, než má rostlina dostatečně pevné kořeny, které udrží vzpřímený tvar kmene za každého počasí. Rostlina přirozeně roste do hustého keře, ale není problém upřednostit jeden výhon, který my udržujeme. Rostlina nám v roce 2020 poprvé kvete a má výšku 6-7 metrů. Jediný problém je nestabilita kořenů, i po 4 letech je nutné mít rostlinu pořád ukotvenou, tentokrát již silným popruhem, kmen má průměr kolem 12 cm. V únoru 2021 přišel radiační mráz -17,9°C a kmen rostliny podélně prasknul, postupně se do něj bohužel dostala hniloba a během roku 21 - 22 to strom bohužel nezvládl. Další pokusy probíhají od roku 2023...