Cordyline indivisa

Mnoho a mnoho let jsme se snažili vypěstovat tento novozélanský skvost. Dlouho nám nebylo přáno, ale v roce 2020 se to konečně podařilo a semena konečně vyklíčila. Pokusů jsme měli již nejméně deset, ale buď byla semena vždy neklíčivá/stará nebo byl druh zaměněn za "obyčejnou" Cordyline australis (jež má navíc synonymum Dracaena indivisa, takže se pletou, nebo je to alespoň alibi pro nepoctivé prodejce a semenáře).

Cordyline indivisa je určitě nejhezčí druh rodu. A nejen to, je navíc i jeden z nejodolnějších vůči mrazu. Nese krásné, velmi široké listy s modravě šedým nádechem. V horách Nového Zélandu dorůstá až 8 metrů. Květenství je, oproti jiným druhům menší a květy nenápadné. Chochol širokánských listů na vrcholu kmene ale vypadá naprosto fantasticky.

Z našich zkušeností ohledně tohoto druhu Cordyline vyplývá, že oproti "obyčejné" Cordyline australis je rostlina citlivější na hniloby a příliš vlhký substrát. Jde to ale ruku v ruce s obsahem dusíku v půdě. Substrát tedy ne zcela bohatý na dusík a ne příliš nasákavý. Jinak je rostlina velmi nenáročná. Ideální růstové teploty jsou mezi 17 a 28°C a zimovací mezi 3 a 12°C, nicméně rostlina ve své domovině zažívá sníh i mrazy a její mrazová odolnost je až okolo -10°C, takže u větších rostlin není vůbec nereálná trvalá výsadba do volné půdy - samosebou, že do velmi chráněného stanoviště, teplé polohy a případně se zimním krytem.