Již asi notoricky známý čaj rooibos je získáván z rostliny Aspalathus linearis. Jde o keř pocházející z Jihoafrické republiky, konkrétně z regionu Cederberg, kde roste na kyselých a písčitých půdách. Tento odolný keř dorůstá výšky až 1,5 metru a vyznačuje se jemnými jehlicovitými listy a drobnými žlutými květy, typickými pro svou čeleď bobovitých. Pro své specifické nároky na půdu a klima se vyskytuje především v původních oblastech a jeho pěstování mimo tento region je omezené. Rooibos je nenáročný na péči, pokud má dostatek slunce a dobře propustnou půdu, a je známý svou odolností vůči suchu. Přesto je u nás jeho pěstování trochu výzva a je potřeba mu napodobit podmínky, na které je zvyklý. Zejména jde o chudý, z většiny anorganický substrát na bázi písku, štěrku, nebo jiných materiálů podobného typu, které ale nesmí být vápencové. Samotná semena nejlépe klíčí po skarifikaci, kdy je zalejeme asi 50-100 ml horké vody (kolem 80-90°C) a vysejeme do písčitého, nebo kamínkovitého substrátu. Klíčí ochotně. Čajovec v domovině zažívá mrazy až kolem -10°C, je poměrně odolný, ale v našich podmínkách takovým teplotám rostliny nevystavujeme, minimálně dokud nebudou vzrostlé.
Aspalathus linearis je široce využíván pro výrobu rooibosového čaje, který je oblíbený po celém světě díky svým antioxidačním vlastnostem, nízkému obsahu tříslovin a absenci kofeinu. Tento čaj je ceněn nejen pro svou chuť, ale také pro své potenciální zdravotní přínosy, jako je podpora trávení a posilování imunitního systému. Ze sušených listů jde o tzv. zelený čaj rooibos, z fermentovaných listů je potom červený čaj rooibos.