Borovice Gerardova - Pinus gerardiana

 Kohistan je lokální kultivar, pěstovaný ve stejnojmenné oblasti v Pákistánu. Nese veliká (kolem 20 mm dlouhá) a snadno luštitelná semena.

Borovice Gerardova je pravděpodobně nejlepší "oříšková" borovice, pěstovaná v západní Asii pro svá velká, chutná semena, která mají velmi tenká osemení, luštitelná mezi prsty. Je to větrosprašný, jednodomý a pomalu rostoucí strom, dorůstající do výšky 10-25 m. Kmen je soliterní a od země zavětvený. Větve jsou nepravidelné. Koruna je u mladých stromů kuželovitá, u starších kulatá, v hustých lesích užší a mělčí. Borka je vločkovitá, tenká, odloupáváním odkrývající světle šedozelené skvrny. Letorosty jsou hladké a žlutozelené. Jehlice jsou tuhé, jehlovité a přímé, seshora zelené, na vnitřních površích šedozelené; vyskytují se ve svazečcích po 3 ; jehlice jsou 6-10 cm dlouhé. Samičí šišky jsou 12-20 cm dlouhé, po rozevření 10 cm široké; pryskyřičnaté; vejčité; na krátkých a tlustých stopkách. Semena jsou válcovitá, 15-25 mm dlouhá a 6-9 mm široká; semena nevypadávají ze šišek, ale zůstávají přichycena s nevyvinutým křídlem k základně šupiny nad semenem.

Borovice Gerardova roste v nadmořských výškách 2000-3350 m v Himálajích, což znamená, že jeho výskyt je omezen na údolí mezi velkými horskými pásmy, což jednotlivé rozdílné populace stromu od sebe navzájem do jisté míry izoluje. Borovice Gerardova roste na suchých a slunných svazích, v oblastech se slabými letními monzuny, většina srážek se zde vyskytuje ve formě sněhu a roční srážkové úhrny se pohybují okolo 1000 mm. Zimní teploty zde klesají na teploty kolem –17 °C. Půdy jsou často vápencového původu. Strom zde s oblibou roste ve společnosti cedru himálajského (Cedrus deodara), cypřiše Cupressus torulosa, jalovce ztepilého (Juniperus excelsa subsp. polycarpos), jalovce polokulovitého (Juniperus semiglobosa), borovice himálajské (Pinus wallichiana), smrku indického (Picea smithiana), což jsou všechno druhy, které jsou u nás v teplejších polohách rovněž více méně odolné.

Zejména v Pákistánu a Afghánistánu je strom pěstován pro svá jedlá semena. V přírodě populace této borovice prudce ubývají a je již považována za "téměř ohroženou".

Po několika prvních zimách můžeme v roce 2024 konstatovat zatím velmi pozitivní zkušenosti s mrazuvzdorností!